Pozor na pitný režim

Doplňování tekutin, pro které se vžil termín „pitný režim“, je způsob, jak pokrýt každodenní ztráty tekutin z našeho těla.

Vždy je nutné udržet rovnováhu mezi příjmem a výdejem tekutin. Napít bychom se měli dříve, než dostaneme žízeň.

Co je to vlastně žízeň?

Je to varovný signál, který k nám vysílá mozek a dal by se také přeložit jako – pozor, hrozí dehydratace! V těle totiž došlo k výraznému poklesu vody a tímto způsobem si říká o doplnění tekutin. Pít bychom však neměli až v okamžiku, kdy máme žízeň, ale průběžně během celého dne. První příznaky žízně se projevují již při ztrátě půl procenta vody z těla. Z hypotalamu je vyslána informace do podvěsku mozkového, aby začal produkovat antidiuretický hormon. Ten stimuluje vylučování tekutin močí.

Bohužel léta špatného pitného režimu mají za důsledek, že si tělo mnohých z nás odnaučilo signalizovat žádost o pití, a tak žízeň během celého dne téměř nepociťujeme. Stálý dostatek vody v našem těle je nezbytný pro udržování optimální teploty, správného trávení, vylučování odpadních látek a fungování jater a ledvin.

Na zahnání žízně je nejlepší čistá voda nebo nápoje hořké chuti. Sladké limonády či džusy nejsou dobrým zdrojem tekutin, jelikož na jejich zpracování tělo potřebuje další vodu. Brzy se tak žízeň objeví znovu. Obdobné je to s pivem, které má dehydratační účinky. Žízeň se objeví i po požití slaných jídel. Ty totiž zvyšují hladinu soli, se kterou se tělo musí vyrovnávat opět pomocí vody.

V poradenské praxi se denně setkávám s klienty, kteří již za sebou mají mnohé pokusy o zhubnutí. Nejprve zjišťuji, jaké jsou jejich stravovací zvyklosti včetně pitného režimu. Velice často nastává tato situace: jídelníček je v pořádku, pohyb je přiměřený, ale váha ne a ne se pohnout dolů. Na vině může být špatný pitný režim. Na otázku ohledně pitného režimu, klient s hrdostí uvádí, že „již dlouho pije minerálku“. V ten moment může být problém vysvětlen.

Pokud se totiž jedná o vysoce mineralizovanou vodu, může docházet k nadbytečnému zadržování vody v těle. Při hubnutí pak v organismu dochází k tomu, že minerální soli přijímané ve velkém množství mohou na sebe vázat „zbytečně“ až několik litrů vody. Váha neklesá, může i paradoxně stoupat (především v období před menstruací).

Vysoce mineralizované vody bychom proto do svého pitného menu měli zařazovat pouze tehdy, když nás čeká extrémní sportovní výkon, při kterém se budeme potit a tím ztrácet minerální soli z našeho organismu. Ovšem ani druhý extrém není příliš vhodný. Pokud totiž klesne hladina sodíku a dalších minerálních látek v těle příliš nízko, trpí organismus únavou a malátností.

Především s nadcházejícími teplými letními dny bychom se na dostatečný příjem vhodných tekutin měli soustředit. Můžeme tím předejít různým nepříjemnostem spojeným s nedostatečným zásobením těla vodou.

Helena