Evropský den obezity

Dne 21. května se koná Evropský den obezity a já bych vás u jeho příležitosti ráda seznámila s některými alarmujícími fakty, týkajícími se stále se zvyšujícího počtu osob trpících nadváhou či obezitou.

Podle posledních průzkumů se s nadváhou potýká zhruba 34 % a s obezitou 21 %  české populace. Za poslední tři roky přibylo podle průzkumů pět procent obézních. S nadváhou a obezitou je ale spojena celá řada dalších závažných onemocnění jako je cukrovka, vysoký krevní tlak a zároveň nižší spokojenost s celkovou kvalitou života.

Obezita je do určité míry dědičná. Pokud jsou obézní oba rodiče, je značná pravděpodobnost, že se s tímto problémem budou potýkat i jejich děti. Pokud se totiž spojí genetické dispozice s nesprávným životním stylem, je problém na světě. Životní styl rodiny se jednoznačně odráží na návycích a zvycích jejích členů. Na dětech se nejen zrcadlí pohybové a stravovací návyky rodičů, ale navíc se tyto zvyklosti přenáší i na další generace. V České republice se s nadváhou a obezitou potýká i nemalé procento dětí a tvoří druhou největší léčebnou skupinu hned za alergiemi.

Z mého pohledu by proto bylo velmi efektivní šířit osvětu ohledně zdravého životního stylu především mezi dětmi a jejich rodiči. Je totiž prokázáno, že problémy s obezitou si s sebou člověk často nese celý život stejně jako své stravovací a pohybové návyky. Díky médiím jsem měla pocit, že o zdravém životním stylu už bylo řečeno mnoho, ale praxe mě stále vrací zpět na zem. Protože pro spoustu lidí jsou i tak notoricky opakované pravdy, jako že máme jíst pravidelně pětkrát denně, naše strava má být pestrá a vyvážená, máme zapojovat pohyb do každodenního života a tak dále a tak dále, stále nové a tváří se, že je slyší poprvé v životě.

Cílem Evropského dne obezity je motivovat a podporovat lidi s nadváhou a obezitou k pozitivní změně životního stylu, zlepšit své zdraví a kvalitu života, dosáhnout a udržet si zdravou váhu. Ze zdravotního hlediska má i snížení váhy o pouhých 5 -10 procent velký přínos pro zkvalitnění života. Nejde však jen o to zhubnout, ale především sníženou váhu si co možná nejdéle bez větších výkyvů udržet. Při redukci váhy by člověk neměl pospíchat a dávat si nereálné cíle – za optimální se považuje hubnout 0,5 – 1 kg týdně. Člověk by se ovšem neměl snažit změnit všechny nevhodné návyky najednou. Nikdo z nás není dokonalý a je zcela normální, že člověk občas své plány a předsevzetí poruší. Chybou by ovšem bylo, pokud se toto „porušení“ stane signálem k myšlenkám o neschopnosti a k totálnímu porušení režimu.

Na závěr bych ráda připomněla, že zdravý životní styl není o dietě, ale o nalezení vyváženého poměru mez příjmem a výdejem energie, o pozitivním přístupu k životu i k sobě samým.

Helena