Máj – lásky a hubnutí čas

Začal nám květen - měsíc lásky - a my všechny chceme, snad více než jindy, být krásné. Nedávno jsem pozorovala na jedné mé kamarádce, jak úžasný vliv má zamilovanost na „štíhlou postavu“.

Je všeobecně známo, že pokud jsme šťastni, vyplavují se nám do krve hormony štěstí – endorfiny , ale všimli jste si někdy co to s člověkem dělá?

V první řadě se jakoby narovná a ve tváři má téměř stálý úsměv. Bylo prokázáno, že pozitivně naladění lidé hubnout snadněji než zarputilí skeptici. A jelikož ve dvou se to lépe táhne a s dobrou náladou jde všechno tak nějak snadněji, je i období zamilovanosti velice vhodné k redukci váhy.

Jen pro názornost si představte dva lidi, kteří se rozhodnou hubnout: jeden bude životní optimista, pro kterého nic nebude problém a do každé změny půjde s chutí a elánem a navíc bude podpořen partnerem, který bude mít z každého jeho byť i malého úspěchu velkou radost.

Na druhé straně bude člověk, pro kterého je všechno problém, který si nevěří a na všem hledá „mouchy“, a který přes všechny životní patálie ještě také žije v nespokojeném partnerském vztahu. Pokud se i přes všechny překážky (práce, děti, manžel k ničemu…) takovému člověku povede zhubnout, dokáže svůj úspěch okamžitě shodit konstatováním, že to stejně dlouho nevydrží, a že mu stejně zůstal velký zadek. Je tedy jasné, proč se pozitivně naladěným lidem hubne snáze.

Avšak při hubnutí se mnoho lidí dostává do stresu – hlavně v období, kdy se ručička na váze zastaví a za žádnou cenu nechce klesat dolu. Jak se tomuto stresu vyhnout? Proč dochází k této fázi „nehubnutí“? To jsou časté otázky, které si klade spousta lidí, kteří už s hubnutím mají nějaké zkušenosti. Každé tělo totiž funguje jinak. Obvykle se ovšem stává, že zhruba první tři měsíce jde hubnutí dobře a po zhubnutí určitého počtu kg se zastaví. Já své klienty v tuto chvíli nabádám, aby to brali reálně, a že je třeba dát tělu šanci, aby se s novou váhou vyrovnalo.

Je to velice obtížné období, protože velice často to člověk právě v tuto chvíli vzdá a řekne si, že to stejně nemá smysl, jelikož se na vysněnou váhu nikdy nedostane a je potom už jedno, zda má 10 nebo 20 kg nadváhy. Právě v tuto chvíli je třeba „mít po ruce“ někoho, kdo člověka podpoří ve chvílích, kdy má chuť to vzdát. A partner, který nás podporuje, je ta nejlepší opora.

No a v neposlední řadě zamilovaný člověk myslí na něco úplně jiného než je jídlo a pokud mysl zaměstnává myšlenkami na svého partnera, nezbývá už příliš prostoru na přemýšlení, co by si zrovna dal dobrého. I když pozor! V našem národě se velice často používá úsloví, že láska prochází žaludkem.

Helena