Když se (ne)láme chleba

Brzy dojde na lámání chleba. Říkáme to poměrně často, určitě častěji než chleba opravdu lámeme. Jsme civilizovaní lidé, chleba krájíme nožem nebo kráječem. A stále častěji si ho kupujeme zabalený a již nakrájený. I když krájení chleba nožem je krásný obřad. Tedy – pokud chléb nepotřísníme vlastní krví.

Lámat chleba musí být dost těžká práce a přiznám se, že jsem to ještě ani nezkoušel. To spíš uždibovat kůrku, to by ještě šlo. Jednou jsem byl s manželkou v kině na festivalové premiéře. Přežili jsme v pohodě proslovy herců, producentů i chlubení režiséra, že zaznamenal rekord v počtu střihů. Střihal opravdu pilně, snad ještě víc než šílení tvůrci hudebních klipů; nedalo se na to dívat. Film byl nekonečně nudný a rozstříhaný jako bizarní nezvládnutelné puzzle a my jsme seděli uprostřed řady a nechtěli útěkem kolemsedící vyrušovat z unikátního zážitku, tak jsme hledali alespoň nějakou zábavu. Našli jsme ji v tašce – čerstvý bochník chleba. Bavili jsme se uždibováním, až jsme chleba celý snědli. Jen tak se film dal přežít. Ale chleba jsme nelámali. Pouze nad režisérem jsme zlámali hůl.

Nevím, kdo s lámáním chleba jako příměrem přišel první. Možná to byl pekař. Ale možná třeba dělník v Kolbence v době rozhodování, kdo bude propuštěn ze zaměstnání. Možná rolník v čase, kdy počasí rozhodovalo o bohatosti úrody. Čert ví.

V každém případě to byl asi muž. Křehké ženy by bochník chleba nerozlomily, i když skalní feministky mi v tuto dobu asi spílají; počkej, pisálku, až dojde na lámání chleba. My ti ukážem! Jen doufám, že tyto řádky nečte nějaká boxerka, zápasnice nebo vzpěračka. Anebo Helena Fibingerová, bývalá šampionka ve vrhu koulí, dnes majitelka pekárny.

Když ne lámání chleba, tak tedy zkusme kostky. Je to jednodušší; kostky jsou vrženy. Alea iacta est, jak říkají latiníci. Snadno, bez námahy. A kostky i po vržení vypadají pořád dobře, na rozdíl od brutálně rozlomeného chleba. Že mu lépe sluší přesný řez je závěr, nad nímž určitě nebudou diskutovat ani totální analfabeti v oboru estetiky, ani chorobní pochybovači.

Lze také překročit Rubikon. Ale je to trochu z ruky, zatímco pekárnu dnes najdeme na každém kroku. Takže asi přece jen dojde na lámání chleba.

Autor: JAROSLAV POMP