Chléb (ne)bývá o dvou kůrkách

Všude je chleba o dvou kůrkách, říkáme. Přiznám se, že tomu moc nerozumím a marně se snažím najít logiku. Proč by měl být chléb o dvou kůrkách? Dvoukůrkový? Jistě, svrchní kůrka je jinak propečená než dolní, ale pořád je to jedna kůrka.

Kůrka je chlebový obal, který asi všichni máme rádi, zejména když je dobře propečený a křupe. Ale křupavá u dobrého chleba je horní i dolní část. I boky. Tak nevím.

Kůrka může být uzavřená, s rovným spodkem, polotvrdá, polosilná, polosuchá, čistá, ale i provalená, měkká, tenká, vlhká či dokonce roztržená. Kůrka může být tmavá, světlá, matná, puchýřovitá i s trhlinkami. Ale chléb o dvou kůrkách? Kůrka je přece vždy kompaktní.

Když ukrojíme z chleba krajíc, opět je kůrka jen jedna – má oválný tvar a drží nám krajíc pěkně pohromadě, i když má střídka velké póry.

I když krajíc rozpůlíme, půlkrajíc má opět jen jednu kůrku, byť už jen ve tvaru podkovy. Nebývá o dvou kůrkách.

V přeneseném smyslu slova však chléb o dvou kůrkách bývá. V životě se o tom všichni můžeme přesvědčit a neustále se na nás snášejí důkazy ze všech stran. Proto si vychutnávejme naplno tu chutnější, křupavější a voňavější kůrku našeho bytí. A když začneme nadávat na mizerný život, připomeňme si, že v mnoha částech naší planety je stále chléb, i ten s  nedokonalou kůrkou (pro nás), nedostižnou, snovou pochoutkou.

O chlebu o dvou kůrkách lze polemizovat. Ale asi všichni, bez výjimky, souhlasíme s jiným příslovím: Na stole chléb – tabule nebeská, stůl bez chleba – jen deska. A český chléb je nade vše. Když získal královsky placený záložník Juventusu Turín Pavel Nedvěd Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, zeptali se novináři jeho manželky, co její rodině v Itálii nejvíce chybí. Odpověděla: český chléb, ten si tady nekoupíme. Inu – sůl a chléb nad zlato. I pro milionáře. A i když má jen jednu kůrku.

Autor: JAROSLAV POMP