Fejetony

Když se (ne)láme chleba

Brzy dojde na lámání chleba. Říkáme to poměrně často, určitě častěji než chleba opravdu lámeme. Jsme civilizovaní lidé, chleba krájíme nožem nebo kráječem. A stále častěji si ho kupujeme zabalený a již nakrájený. I když krájení chleba nožem je krásný obřad. Tedy – pokud chléb nepotřísníme vlastní krví.

Chléb (ne)bývá o dvou kůrkách

Všude je chleba o dvou kůrkách, říkáme. Přiznám se, že tomu moc nerozumím a marně se snažím najít logiku. Proč by měl být chléb o dvou kůrkách? Dvoukůrkový? Jistě, svrchní kůrka je jinak propečená než dolní, ale pořád je to jedna kůrka.

Jak se (ne)opít rohlíkem

Každého z nás se asi už někdo pokusil opít rohlíkem. Obalamutit. Ošálit. Očurat. Podvést. Ošulit.

Proč ale opít zrovna rohlíkem? Proč ne třeba houskou? Chlebem. Ane­bo mlékem, salámem či buřtem. Opít někoho tatrankou, to by také znělo zajímavě.

Jak (ne)jsme všichni pekaři

V horizontu dekády jsme upekli konsensuální dohodu s permanentní validitou, reflektující development apriorně intaktní vůči formálním normativům.

To je příklad typické věty českého politika, v níž je srozumitelný pouze fakt, že se považuje za pekaře.