Fejetony

Když se (ne)láme chleba

Brzy dojde na lámání chleba. Říkáme to poměrně často, určitě častěji než chleba opravdu lámeme. Jsme civilizovaní lidé, chleba krájíme nožem nebo kráječem. A stále častěji si ho kupujeme zabalený a již nakrájený. I když krájení chleba nožem je krásný obřad. Tedy – pokud chléb nepotřísníme vlastní krví.

Chléb (ne)bývá o dvou kůrkách

Všude je chleba o dvou kůrkách, říkáme. Přiznám se, že tomu moc nerozumím a marně se snažím najít logiku. Proč by měl být chléb o dvou kůrkách? Dvoukůrkový? Jistě, svrchní kůrka je jinak propečená než dolní, ale pořád je to jedna kůrka.

Jak se (ne)opít rohlíkem

Každého z nás se asi už někdo pokusil opít rohlíkem. Obalamutit. Ošálit. Očurat. Podvést. Ošulit.

Proč ale opít zrovna rohlíkem? Proč ne třeba houskou? Chlebem. Anebo mlékem, salámem či buřtem. Opít někoho tatrankou, to by také znělo zajímavě.

Jak (ne)jsme všichni pekaři

V horizontu dekády jsme upekli konsensuální dohodu s permanentní validitou, reflektující development apriorně intaktní vůči formálním normativům.

To je příklad typické věty českého politika, v níž je srozumitelný pouze fakt, že se považuje za pekaře.

Zpět na seznam fejetonů

Řekli o chlebu

Vlaďka Bauerová

Jazzová zpěvačka

„Bez dobrého chleba s máslem si svoji snídani nedovedu představit. Mám chleba moc ráda, také je nejtěžší na něj vydělat:-) Naproti tomu světlé pečivo téměř vůbec nejím.Cereální výrobky čas od času kupuji, biopečivo však vůbec. A nejčastěji kupuji dobře vypečený pecen chleba, který uchovávám, jak mě naučila babička,v utěrce, kde nejdéle vydrží. Žádný sáček, lednička nebo chlebník. Chleba uchovávám v obyčejné plátěné utěrce. Nejoblíbenějším pekárenským výrobkem je celozrnná sojová bageta. Když mám dlouhý den a vím, že se nedostanu na oběd, tak do kabelky si šupnu sojový rohlík nebo bagetu, jablko a jedu na cesty.“

kpz